AIDS
Virové onemocnění- Inkubační doba 3-8 týdnů, poté se projeví symptomy podobné chřipce. Latentní stádium (od prvních projevů do rozvinutí nemoci AIDS) je až 10 let
- Přenos pohlavním stykem nebo infikovanými předměty (jehlami) či krví a sekrety
Nejobávanější pohlavní nemocí je beze sporu AIDS, je to vlastně syndrom získaného imunitního selhání, způsobený virem HIV (Human Immunodeficiency Virus). Ten se nachází v krvi, ve spermatu a v poševní tekutině, někdy také ve slinách a v mateřském mléce.
HIV se šíří převážně pohlavním stykem, nebo sdílením injekčních jehel. Nakažená žena může chorobu přenést na dítě při porodu nebo kojení. U pacienta postiženého nemocí AIDS dochází v průběhu opakovaně ke zhoršování a zlepšování stavu.
Historie a přítomnost nemoci.
Onemocnění HIV/AIDS se datuje zhruba od roku 1981. Od té doby se šíří v podobě pandemie po celém světě. Nejvíc jsou zasaženy rozvojové africké státy. Je to jednak z důvodu nedostatečné informovanosti a prevence a také z důvodu sociální slabosti. Léky i léčba nemoci AIDS jsou drahou záležitostí a chudší země na ni nemají.
V současné době statistiky uvádí cca 40 milionů nakažených virem HIV, z toho asi ¾ v Africe. Dalšími hodně postiženými oblastmi jsou Indie a některé státy bývalého Sovětského svazu. Neznamená to však, že vyspělým státům se pandemie AIDS vyhýbá. Naopak nebezpečí nákazy je reálné pro celý svět.
Příznaky.
AIDS se vyznačuje třemi skupinami příznaků.
Oportunními infekcemi. Dříve nebo později dochází k bolesti v krku, v podpaží a tříslech. Mezi další projevy patří únava, zimnice, noční pocení, časté nachlazení, opary, plísňové nebo kvasinkové infekce v ústech.- Nádorovými onemocněními.
- Další projevy (např. neurologické potíže, či syndrom chřadnutí). Člověk nakažený nemocí AIDS také obvykle trpí úbytkem váhy, chronickým průjmem, suchým kašlem, ztrátou vidění, či dýchacími potížemi. Až 90% pacientů s AIDS se v průběhu nemoci objeví více či méně závažné neurologické potíže. Mohou mít různé projevy jako např. výpadky paměti, zhoršenou koordinaci, zmatenou mluvu, snížení ostrosti zraku a psychotické chování.
Průběh nemoci.
Průběh nemoci by se dal rozdělit zhruba do dvou fází.
- První fáze. Asi po 3-8 týdnech od nakažení virem HIV se nemoc projeví chřipkovými symptomy. Po odeznění nastává několikaleté období tzv. klidu, kdy nemoc přechází do latentní (skryté) podoby. Nakažený v té době nemusí tušit, že je nemocný.
- Druhá fáze. Pro tuto fázi je typické zhroucení imunitního systému. Onemocnění AIDS se rozvíjí na plné čáře. Pacient není schopen se bránit sebemenším nákazám, jeho organismus je vysilován opakovanými druhotnými infekcemi a chátrá. Projevuje se to všelijakými symptomy, podle toho, která nemoc zrovna komplikuje jeho stav.
Prognóza nemoci a její léčby je stále nejistá. Přes všechen vývoj a dostupnou léčbu je onemocnění pro převážnou část nemocných fatální. Optimističtější výhled mají jedinci u kterých bylo nakažení virem HIV diagnostikováno v počátečním stádiu, pokud se nemoc AIDS plně nerozvinula. Po rozvinutí většina lidí žije maximálně 12 let.
Přenos viru HIV.
Nejčastějším způsobem nákazy je některá z praktik sexu. Jsou však i jiné možnosti přenosu.
- Sexem. Jak už bylo uvedeno nejpravděpodobnější způsob přenosu viru HIV je některou sexuální praktikou. Zahrnuje to vaginální, anální i orální sex. Protože viry HIV jsou obsaženy nejvíc v krvi, poté v spermatu a nakonec v poševních sekretech, jsou i rizika nákazy víceméně odlišná. Nakazit se mohou homosexuálové, ale i heterosexuálové. Největší riziko hrozí při análním sexu, poté vaginálním a nejméně orálním. Také sex při menstruaci je velmi rizikový. Souběžné ostatní pohlavní nemoci zvyšují možnost přenosu HIV. Líbání je bezpečné pouze při zdravé ústní dutině, kde nedojde ke styku s krví nakaženého.
Krví. Všude kde se manipuluje s krví hrozí přenos HIV. K nákaze však dochází zejména při použití jedné injekční jehly mezi více lidmi. Stává se to převážně mezi narkomany, ale i v některých zaostalých zemích. Jisté riziko přináší i krevní transfúze a transplantace orgánů, v důsledku přísných kontrol však minimální.- Z matky na dítě. K přenosu může dojít během těhotenství, při porodu i při kojení.
Diagnostika.
- Krevní testy
- Potvrzení jednoho ze závažných symptomů nemoci
Diagnostika nakažení virem HIV se opírá o krevní testy, které při pozitivním nálezu prokazují přítomnost protilátek proti viru HIV. Nelze to však určit ihned po nakažení. Vytvoření těchto protilátek může trvat až půl roku. Období mezi vniknutím viru a projevením příslušných protilátek v krvi se nazývá imunologické okno. Je tedy lépe při podezření z možné nákazy podstoupit krevní testy s půlročním odstupem.
Nemoc AIDS lze diagnostikovat pozitivním krevním testem na HIV a potvrzením alespoň jednoho ze závažných symptomů této nemoci (rozvinutého AIDS).
- Dlouhodobé (nejméně jeden měsíc) průjmy nebo horečky, které způsobily u nemocného sešlost a úbytek na váze (nejméně 10%). Musí být vyloučena jiná příčina těchto příznaků.
- Kryptokokální meningitida.
- Tuberkulóza plic nebo jiných orgánů.
- Kaposiho sarkom.
- Neurologické poškození v takovém rozsahu, že zabraňuje každodenním aktivitám. Musí být vyloučena jiná příčina tohoto poškození.
- Kandidóza jícnu.
- Opakovaný nebo život ohrožující zápal plic.
- Invazivní karcinom děložního čípku.
Léčba.
- HIV. Při prokázání HIV viru v krvi je nemocný léčen antiretrovirovými léky. V dnešní době je nejznámější tzv. kombinovaná léčba, kdy pacient s HIV užívá dvoj nebo trojkombinaci antiretrovirových léků. Existují dnes také tablety ve kterých je tato kombinace obsažena a užívají se pouze jednou denně. Čím dříve se nákaza prokáže, tím dříve může být zahájena léčba zpomalující vypuknutí a rozvoji nemoci AIDS.
- AIDS. Léčba projeveného onemocnění AIDS je komplikovaná, často symptomatická nebo odvíjející se od druhotných nákaz či nemocí, které propukly v důsledku selhání imunity. Z toho vyplývá, že je ryze individuální. Mimo jiné je i velmi finančně nákladná, takže je podmíněna dostupností potřebných léků.
Nákaza a těhotenství.
Nakazit se může i těhotná žena. Někdy je však infikovaná už v době početí. Každopádně to představuje obrovskou komplikaci a riziko pro nenarozené dítě. Pokud to jde doporučuje se podstoupit umělé přerušení, v jiném případě se během těhotenství podávají matce antivirové léky a porod se provádí císařským řezem. Sníží se tak riziko přenosu. Matka by dítě neměla kojit, protože je možné přenést HIV viry infikovaným mateřským mlékem. Ve většině zemí se při prokázání těhotenství automaticky provádí testy na HIV.
Prevence.
Prevence vždy naráží na zodpovědnost lidí ke svému zdraví a životu, ale i na zodpovědnosti k druhým.
- Věrnost. Preventivním opatřením je především sexuální věrnost. Věrnost znamená opak promiskuity (častého střídání partnerů). Partneři by se měli dobře znát a být si navzájem jisti svým zdravím.
- Bezpečný sex. Dalším možným opatřením, které výrazně snižuje možnost přenosu HIV je používání kondomu. Jiný druh antikoncepce nechrání ani jednoho z partnerů.
Virus HIV s následným onemocněním AIDS má na svědomí už milióny lidí na celém světě. Jen málo z nich se jakoby zázrakem uzdravilo, u některých se nemoc AIDS nikdy nerozvinula. To je však jen slabá útěcha.